close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Krev na šatech

11. prosince 2010 v 22:06 | Mellanie |  Moje tvorba
s3
Byl krásný letní den, slunce svítilo a ona jako každý den vstala, oblékla se a šla do školy. S kamarádkami se nasmála, dělala si s nimi srandu o učitelích. Šla s kamarádkami domů a za tu cestu ještě stihly probrat ty nejhezčí kluky ze školy. Vše se zdálo perfektní až přímo dokonalé........


....ale nebylo. Doma si sedla do kouta ve svém pokoji a slzy jí
máčely tričko. Přitáhla si polštář a pevně ho stiskla, ale pláč neustával.





Už toho na ní bylo moc. Pořád se musela jen usmívat, aby se jí někdo nevyptával na to proč je smutná. Nikdo nevěděl jak trpí. Ani rodiče, ani přátelé a už vůbec ne náhodný kolem jdoucí. Byla na pokraji zhroucení. Rodiče se neustále hádali a její sestra, její laxní a povrchní sestra, byla pořád v nějakém průšvihu. A ještě k tomu se zamilovala do jednoho kluka, který o ni nejevil zájem. Bylo to poprvé co cítila lásku. Proč ho jen musela poznat, to byla otácka jí již tolikrát položená, leč nezodpovězená.

S nikým o tom nemluvila, nemohla. Prostě ne. I přesto, že svým přátelům věřila, tohle jim říct nemohla. Bylo jí to trapné. Ona byla vždycky tak silná a nic jí neporazilo. Vždy se usmívala a rozdávala radost na každém kroku. Ovšem tohle jí srazilo až na dno. Na samé, úlné dno, kde byla sama. A nikdo jí nemohl pomoci.

Snažila se však přežívat. Nutila se vstávat, jíst, pít vůbec někam chodit, mluvit. Už ani nedokázala spát, pořád myslela na něj. Všechny její myšlenky patřily jemu. A jemu to bylo jedno. Jedno. Dala mu své srdce a on ho ledabyle odhodil a podupal, nebral žádné ohledy na to jak moc jí to bolí, jak moc pláče a prosí a ani na to jak krvácí. Prostě to udělal, otočil se a odešel. A ona jen ležela na zemi a lapala po dechu. Kdo teď jí pomůže? Nikdo. Nikdo to nemůže pochopit, byla by pro něj obětovala vše co měla. Vzdala by se všeho jen aby mohla být s ním. Ale nestála mu ani za jediné slovo.

On byl šťastný. A ona nešťastná. Prostě jen přežívala. Dny jí splývaly a ona nevnímala. Jen se usmívala a dělala jak je strašně v pohodě, že jí vůbec nevadí, že on má jinou. Miluje jinou a ona je pro něj jen někdo koho zná.

Ve společnosti se zdála býti klidná a rozvážná, ale doma v tichém koutu pokoje jí kanou slzy na polštář, jenž svírá. Nemůže dál, už ne. Všechnu sílu vyčerpala na přetvářku, o které nikdo nepochyboval. V tomhle byla dobrá, pousmála se. To bylo asi jediné v čem byla.

Život pro ní byl utrpením. Nezvládala se už nutit do další lží. Už ne. Vstala z kouta a sedla si ke stolu. Vzala papír a psala........

Drazí přátelé, mami, tati,

moc se olmouvám, ale mé srdce přestává být. Můj život je na pokraji krachu a já se jak tonoucí snažím zachytit nějaké stéblo. Leč marně. Ikdybych ho měla pře sebou, neměla bych sílu ho chytit. Pro mě už je pozdě, proto sem se tak rozhodla. Smrt je lék, který můžeme využít kdykoli, ale měli bychom co nejpozději. Já učinila rozhodnutí a tu lahvičku s nápisem "SMRT" použiji již dnes. Mrzí mě jak to všechno zkončilo. Chi vám je říct, že tohle jsem nechtěla, neplánovala jsem to. Byl to jen jeden jediný okamžik, kdy jsem zjistila, že můj život postrádá smysl života. Nesmíte kvůli mě truchlit. Je mi teď mnohem lépe. Utápím se v agónii a jsem konečně šťastná. To, že jsem tuto frašku ukončila, je pro mě známkou jen toho, že alespoň na skloknu života jsem dokázala být silná. Chtěla bych vás všechny ještě jednou naposled obejmout, ale vím, že ve vašich vzpomínkách tu budu i nadále. 
Miluji Vás a nezlobte se na mě,
s láskou Vaše Mellanie

V koupelně si vlezla do vany a vzala žiletku. Musela to ukončit. Ostrá hrana jí porušila její bledou kůži a objevily se první kapky krve. Z očí ji vyryskly slzy. Bolest byla neskutečná, ale veděla, že pak už to skončí jednou pro vždy. Znovu přejela zápěstí ovšem s mnohem větší silou. Přeřezala si žíly a omdlela. Krev pomale stékala na její krásné bíle šaty, které tak milovala. 

Z jejího těla začal pomale unikat život. Naposled vydechla a její život zkončil. Vše co v ní bylo vyprchalo a její tělo leželo klidně a její duše konečně nalezla klid a pokoj. 

s1
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama