Ne nebojte se, toto není článek s receptem jak udělat vynikající kynuté knedlíky, protože já vařit ani neumím. Ten článek je výpovědí o mé čtrnácti denní brigádě v malebném sadu na okraji Těšetic.Pondělí 13. Července jsem přijmula telefonát od mé milované maminky, která mi oznámila, že se mám sbalit, protože večer odjíždím za tetou do Těšetic. No tak jo, řekla jsem si. Byla jsem totálně nadšená, že všechny moje plány na prázdniny se ruší, ale budiž. Rychlost, s jakou jsem si zabalila všechny věci, byla přímo kosmická. Tak půl hodinky jsem rvala všechny hadry do tašky a pak jsem byla na pc. Prostě klasika, já se balím podle přísloví: Co nemáš, nepotřebuješ!.
K večeru jsem se já a můj drahý přítel Chuck vydali na nákupy a pak s našima do trapu. Budete si o mně myslet, buď že jsem naprostý blázen, co má imaginárního přítele jménem Chuck anebo že je mi nejmíň 10 let, protože tahám sebou plyšáka. A ani jedna z těchto možností není správná, přestože Chuck je plyšák, ale prostě je to můj zhruba metrový zelenomodrý plyšový krokodýl, kterého upřímně miluji a beru ho všude sebou. Ale není mi 10 let.
Teta mě přivítala s otevřenou náručí. Vybalila jsem si a nachystala si věci na ráno. Koukla jsem na film a nastavila jsem si budík na 5:45. Zalezla jsem do postele a spala a spal, dokud mi nezazvonil ten proklety budik.
Úterý 14. Července jsem v 6:10 čekala na odvaz do práce v sadu, kam jsem jela s tetou. Musela jsem si jít podepsat smlouvu a vyřídit všelijaké věci kolem brigády. Pak už jsem s ostatníma odjela autobusem na parcelu, kde jsme sbírali meruňky.
Byla jsem přiřazená ke své příbuzné Dáši, kterou jsem mimochodem do tohoto dne neznala, protože naše rodina je obrovská, a ještě k Honzovi, magor, který se vyžívá v házení meruněk. xD Ale má rád Rammstein, takže jsme si je pokaždé pouštěli v sadu.

Středa, čtvrtek, pátek všechny tyto dny tak nějak splynuli do jednoho. Budík zazvonil v 6:15, nasnídala jsem se, vyčistila jsem si zuby a oblékla se do pracovního. Šla jsem do práce, sbírali jsme s Dášou a Honzem meruňky, dělali jsme u toho samozřejmě kraviny, proto jsme asi nasbírali tak málo, ale nám to stačilo a když jsem přišladomůnásledovala sprcha jídlo a šla jsem spát.
V sobotu se na mě Dáša a Honza vykašlali a tak jsem sbírala v sadu na řádku sama, ale seznámila jsem se tam s jednou dívčinou, Veronika se jmenovala, byla taková upovídaná, ale člověk to přežije. Sbírala jsem si na řádku sama a nebylo to zas tak strašné. Sluchátka v uších a nepracovalo se do tří jako obvykle ale jenom do dvanácti a bylo za to 50%navíc.
V neděli se nesbíralo a tak jsem v sobotu jela domů a následně na oslavu kamarádčiných sedmnáctin a v neděli po práci v pekárně, kam chodím, když mi zavolají na nedělní směny, zase zpátky do Těšetic.
No a v pondělí zase od znova. Myslela jsem si, že to uteče jak ten předešlý týden, ale to sem netušila, že budu mít spolubydlícího. Valtr, je mu 21 let, ale je naprosto nesamostatnej a tak ukecanej, že to není ani možný. Já snesu hodně, ale tohle vážně trest boží jinak jako nevím. Pořád do mě něco valil a já jsem byla unavená ze sbírání v sadu a chtěla jsem odpočívat a on tu klapačku prostě nezavřel. Už jsem měla sto chutí na něj zařvat: Shut the fuck up!!!!, ale mám takovej pocit, že by se asi zhroutil.
V pondělí to bylo dobrý, to jsem šla sama do práce i z práce, ale v úterý jsem už s ním šla z práce a ve středu tam i zpátky. Jsmesi myslela, že mě vomejou. Měla jsem z něj hlavu jak pátrací balón. No prostě jsem si prožila noční můru. Já vážně nevím, za co jsem byla trestaná.
V úterý jsem se dočkala vytoužené návštěvy mé kamarádky Jitky, která se za mnou přijela podívat. Bylo to fajn odpoledne. Káva a oplatky. Pořádně jsme pokecali, jako vždycky. Probrali jsme všechno možný i nemožný. A Jitka pak musela dobíhat autobus, aby vůbec odjela. Mně by teda její přítomnost zde vůbec nevadila. Ba naopak, aspoň bych nemusela trávit čas s Valtrem.
Ve středu byl jako obvykle kritický den. Přelom týdne. No a tak jsem to trošku prubla. Dokázala jsem všem v sadě, že mám víc štěstí než rozumu, protože jak se ukázalo, větev, která by se zlomila i kdyby na ní stála kočka, mě prostě taky neudrží xD Ale všechno skončilo dobře. Nic jsem si neroztrhla a jen jsem si trošku spálila ruku. Můj život byl zachráněn.
Ale naštěstí ve čtvrtek pršelo od rána, tak se do sadu trhat nešlo. Tak jsem strávila celý den with Mr. HarryPotter. No respektive s filmem a knížkou číslo 7. Takže spíš with Mr. SeverusSnape než cokoliv jiného. Prostě je to my love a jinak to už nebude. Takže jsem načerpávala síly na další pracovní dny.
No a ve svém pomyslném kalendáři v hlavě, jsem si zaškrtla další den, který mi chyběl k překonání týdne, než konečně pojedu domů.
No a kdo dočetl až do konce může buď obdivovat, nebo se smát, protože zveřejním svoji statistiku natrhaných beden plných meruněk.
Úterý: 6 beden à 84 kg
Středa: 11 beden à 184 kg
Čtvrtek: 12 beden à 194 kg
Pátek: 9 beden à 141 kg
Sobota: 10 beden à 154 kg
Pondělí: 8 beden à 122 kg
Úterý: 18 beden à 246 kg
Středa: 11 beden à156 kg
Čtvrtek: / - sme nedělali, protože pršelo...
Pátek: 4 bedny à 54kg - jsme se moc nepředali, šli jsme až na desátou a tak jsme se flákali. xD
Sobota: 6 beden à a kolik kilo to fakt nevim…..
Bedny byly po 15 kilech, ale někdy prostě nasypete víc no a někdy míň. Tohle je moje bilance a kolik jsem si vydělala, no to se dozvím a srpnu, můžu si to sice všechny ty kila vynásobit třemi, protože výkupní hodnota byly 3 Kč, ale stejně mi to musí ještě zdanit.
Ale i tak jsem sama se sebou spokojena. Vypadám sice jak oběť nějaké nehody. Protože jsem poškrábaná, ale za ty peníze to stálo, i když jich není moc. A jak se říká: Práce šlechtí. Což znamená, že budu vyšlechtěná jak šlechtična :D
A ne že by nic, ale meruňky hodně dlouho nechci vidět xDxD
