*Finally* Po třech letech a šesti měsících se moje ortodonistka uvolila a sejmula ze mě břímě jménem rovnátka. Ufff. Už byla na čase jako. Vytrpěla jsem si s nimi dost a konečně jsem volná.
Sice too trochu bolelo, ale dalo se to přežít. Sice sem pak musela dvě hodiny čekat než se mi zhotový takové fólie na zuby, aby zůstaly na místě a nešly na procházku, když už nebudou zdrátované. Tak jsem si počkala, zaplatila jsem opět šílený prachy za blbej kus plastu a mohla sem jet konečně domů.
Je to velmi zvláštní pocit, když vám ty rovnátka sundají. Nemůžu si pomoct a pořád je jazykem hledám. Prostě vím, že mi v té puse něco chybí. *I lost something* Ale myslím si, že bych si na to mohla zvyknout. Časem určitě.
No a tak si dneska po x měsících dám karamel a ještě kukuřici, protože tyhle dva pokrmy mi vážně chyběly. A jelikož jsem si ty dráty a zámečky nechtěla zničit tak jsem si je moc nevychutnávala. x( Ale teď konečně můžu. A tak du na to xP
Lituju všechny kdo musí rovnátka nosit, protože to není žádná prdel. Ale je může těšit ta myšlenka toho, že jednou jim to sundaj a budou mít pokoj a ještě hezký zuby. *So I wish you luck*
"Lituju všechny kdo musí rovnátka nosit, protože to není žádná prdel." No rovnátka v prdeli si teda předtavit neumim.
Né... dělám si srandu. Já vim, jak si to myslela, ale prostě mě to tak napadlo...
Dobře pro tebe, že už rovnátka nemáš. Já je nikdy neměla a ani nechci, ..