Jak příhodné téma, když mě zrovna dnes při cestě domů stihl krásný deštík.Já jako člověk se těším celý rok jen na jedno roční období a to na podzim. Miluju sychravé počasí a také to jak se barevné lístky nechají unášet větrem a padají k zemi společně s kapkami vody. Ale zas na druhou stranu nemohu křivdit jaro ani létu a už vůbec né zimě. Zbožňuji déšť v jakékoli formě. At už je to první jarní deštík, letní bouřka, studený déšť nebo sníh.
Without umbrella
Když otevře oči a pozvedne hlavu,
na tvář jí dopadne kapička deště.
Zavládne spokojenost, pocítí něhu,
Padá jich více a přesto chce ještě.
Natáhne ruce, otočí dlaně,
na odlehlé louce dá se do tance.
Na tváři úsměv, tváří se oddaně,
Vítá květiny a přitom i Slunce.
Náhle se setmí, nastane zlom
Zmizí Slunce a s ním i lesk.
V dálce se ozve děsivý hrom,
Oblouhu prožízne nemilosrdný blesk.
Dívka se nebojí, tancuje dál,
bouřka jí složila nejkrásnější píseň
za této hudby pořádá bál,
přesto že je sama nepociťuje tíseň.
Kapky už dopadly, bouřka ustala,
dívka svůj tanec dokončí.
Na mokré trávě si ustlala,
a slunce si nechá svítit do očí.

Ikdyž už je tady spíš podzim bez slunce nějak mě napadla tahle báseň, tak si ji užijte a mějte rádi každý den, kdy spadne apoň pár kapek deště.
Moc krásné. Draga jedna