Páni, je až neuvěřitelné, že právě dnešní den, je ten den D. Ano zrovna před osmnácti roky ležela moje maminka v nemocnici a čekala kdy se konečně princezna rozhodne začít svůj život. Stalo se tomu tak přesně ve 21:00. Právě v tento moment pocítila moje maminka bolest, úlevu a štěstí. To ovšem nevěděla kolik strastí jí na cestě života se mnou čeká.
Jsem jí vděčná za to, že mi dala život a ukázala, že není jen o bolesti, se kterou se rodíme, ale i o štěstí, kdy nás poprvé naši rodiče obejmou a vtisknou nám polibek na čelo.
Své první krůčky si vážně nepamatuji, ale byla jsem šťastné dítě, i když člověk občas prohlašje, že svoje rodiče nemá rád či je snad nenávidí, sám si uvědomuje v tu chvíli tu ke, kterou tato slova obsahují. Miluje ji za to, že při mě stáli a ještě mnoho let stát budou, tedy doufám. V dětství mi dali všechno po čem sem toužila, ale zárověň mě v uzrčitým věcech usměrňovali a učili střídmosti. Myslím si, že s mojí povahou si toho hodně užili, protože se moje nejhorší vlastnosti začali projevovat již v raném dětství. Ale naši mě přesto měli rádi.
Co nejhorší je mohlo v mém případě potkat byla asi puberta, je strašná u každého člověka. Prostě každé dítě se snaží dokázat svoji dospělost a nezávislost. Ani já to neměla jinak. Všechen čas sem trávila venku s přáteli a začala jsem jezdit po zábavách. Doma jsem, když už jsem byla doma, spíše separovaná. Žila jsem si ve svém vlastním životě a nikoho jsme tam z rodiny nepustila. I přesto moji rodiče stále byli se mnou.
Největší zvrat nastal kolem 16-ti 17-ti let. Měla jsem okolo sebe hodn kamarádů a kamarádek. Vymetali jsme zábavy, pili a radovali se ze života. Občas se v mém životě objevili i stiné stránky světa, ale na ně nerada vzpomínám a ty dobré vzpomínky je vždy zastíní. V tento rok jsem poznala svoje nejlepší kamarádky, které jsem připojila k těm stávajícím. Utvořili jsme takovou partu, skupinku. Byly jsem to hlavně já, Ráďa, Olča a Kiki. Ačkoli jsou tyto vzpomínky tak krásné a opojné a byly to nejlepší roky mého života. Avšak Kiki tento názor nesdílela a našla si nové kamarády.
Poslední rok v mém životě byl skvělí a báječný. Poznala jsem nové lidi. Více utužila vztahy s těmi, které jsem již znala. A prostě jsme prokalili celý rok :D Bylo to super. Našla jsem si naprosto úžasného člověka, který vedle mě dokáže být a milovat mě a jsem za něj vděčná. A i když občas prožíváme krušné chvíle jsme za něj ráda.
Dnes je mi 18-náct. Chystám se strávit další úžasný rok s lidmi, které miluji a oni mě milují také. A začnu již dnes. Prostě akce na každém rohu a vím, že nikdy na ni nebudu sama, protože mám okolo sebe lidi, kteří tu se mnou chtějí být. Všem moc děkuji a zaslouží si poctu. Takže Etienie, Raduško, Olzie, Luky, Creaku a vy všichni další, kteří tu při mě stojíte a kalíte, děkuji <3 Vy neděkujte mě, ale mým rodičům, protože za to jaká jsem mohou jen a pouze oni. A pozor můžete jenom děkovat, výčitky si nechte pro mě xD